Koncepce řešení zahrady reaguje na současné využití, stavba nového pavilonu pak na železniční historii prostoru. Budova bývalého nádraží je dnes využívána jako restaurace se spolkovým prostorem v prvním patře. Zahrada se využívá jako letní zahrádka restaurace a pořádají se zde obecní i soukromé slavnosti.
Jemná forma pavilonu odkazuje na historické tvarosloví nádražních perónů se zalomenou sedlovou střechou a litinovými sloupy s ozdobnými hlavicemi, které parafrázuje současným jazykem. Konstrukce střechy je inspirována klasickou podobou nástupišť, běžně používaných na počátku minulého století a svým tvarem propouští sluneční paprsky až do středu pavilonu a současně umožňuje skryté řešení odvodnění skrze nosné sloupy. Subtilní sloupy nadnáší střechu, která pluje na výhybkách ocelových hlavic. Eklektická podoba hlavice sloupu je inspirována kolejovou výhybkou. Vzniká tak napětí mezi vznešeností formy a přízemností inspirace. Hlavice sloupu se noří do konstrukce střechy a opět se vynořují a spojují v oblouk, kde je použit stejný motiv jako na sloupech. Délka pavilonu pak dovoluje vnímat přechod trojúhelníkového tvaru střechy do tohoto oblouku.
Bar je koncipován tak, aby jeho měkké křivky doplňovaly lehkost konstrukce pavilonu. Ladnost křivky kontrastuje s těžkostí monolitického betonu, ze kterého je bar proveden. Hlavní pohledová osa při vstupu do zahrady směřuje na bar, který ji zároveň uzavírá.
Spolupráce Bc. Pavla Skaláková
KOMPLETNÍ CHOD, NE JEN MASO
Chtělo by se říct, že když o interiéru bistra nabízejícího hot dogy a hamburgery řeknete, že je fakt dobře propečené, je to jen klišé a prvoplánová myšlenka. Jenže ono opravdu je! Ani rare, ani medium – architekt Ondřej Turoň jeho návrh propracoval ze všech stran.
Klienti oslovili mladého tvůrce s přáním nového amerického bistra v centru Ostravy. Měli již sice zkušenosti s podobným podnikem, ale díky své otevřenosti a mladí se nebránili ničemu novému. Jejich základní představa, se kterou přišli na první schůzku byl prostor v americkém stylu, kterých za mořem navštívili spoustu. Architekt jim záměr nerozmlouval, ale položil úplně jinou otázku. „Máte už název a grafickou identitu?“ Nic finálního neměli.
Příštího setkání se účastnil už i grafik David Trögler a architektonické řešení se propojilo s přípravou brandu. Postupným výběrem vznikl název, který dnes podnik reprezentuje. Eatmeat. „Měla to být provokace, mělo tam být jasně patrné maso. V době vegetariánských a raw bister jsme chtěli jít úplně opačným směrem.“
Začala se měnit i představa samotného interiéru. Když je maso v názvu, mělo být jasně patrné i v interiéru. Amerika byla vyměněna za řeznictví. „Chtěl jsem tam dostat trochu toho klasického řeznictví. Eatmeat musí být doslova žrádelna, místo, které bude vegetarián obcházet obloukem.“
Když vznikl prvotní návrh, investoři byli překvapení. Dokázali jej ale pochopit a přijmout a posléze se už měnil jen minimálně. Jen původní podlaha musela zůstat, vše ostatní prošlo perem architekta. Jednoduché bílé kachličky se odkazují k provozům, kde se samotné maso zpracovává, kontrast s černými ale přidává nový akcent. Stejně tak PVC pásy, které oddělují zázemí jsou více industriální a v centru Ostravy byste je asi nečekali. Na stěnách jsou prase a kráva, které propojují architekturu a grafické řešení celku. Židle značky TON si investoři dlouho osahávali, ale jejich použití jim přišlo nakonec zcela správné.
Oříškem se ukázalo osvětlení, které by celek odrazilo i v detailu. Nakonec architekt opět využil inspiraci řeznictvím, konkrétně řeznickým zvonem, jehož proporce perfektně vyhovovaly. Trh ale nic podobného nenabízel, a proto bylo nutné je nechat vyrobit na míru. Nelehký proces se vyplatil a nakonec rozehrál i do dvou barevných variant – bílé a černé. Jsou potřeba pro kontrast s keramickým obkladem stěn a zároveň skrývají vtipy, které asi zákazník nepozná, pro majitele ale dělají interiér osobnějším a osobitějším. „Dvě bílá stínidla nad výdejním pultem jsou pieta za zesnulé kravičky a prasátka, která nám dovolila pochutnat si na tak dobrých burgerech.“
Mluvil jsem o propečeném burgeru, ale bistro Eatmeat není jen maso, je to kompletní chod. Samostatný kus hovězího nebo vepřového by nám přece taky nechutnal a chceme mít dobrou žemli, trochu hranolek, možná salát. Proto návrh nebyl jen o interiéru samotném, ale i grafickém řešení celé značky od loga, přes jídelní lístek až po oblečení obsluhy. Všechno funguje dohromady s interiérem, vzájemně se propojuje. Tvůrcům nestačil jen základ v podobě dobrého masa, ale hráli si i s těmi nejjemnějšími chutěmi. Dotáhli detaily, dotáhli jemnost celého řešení.
Grafika: David Trögler
Text: Tomáš Čech – polychrome.cz
Foto: Jiří Zerzoň – zerzon.cz
Ulice je černá, jak v Ostravě bývají, sice míň, ale bývají. Ale i v černé ulici lze najít světlý bod. Světlý bod v chaosu a černotě, kterou potkávám všude na ulici. Když na takový bod narazím, zaujme mě, zbystří mou pozornost. A pokud zbystří mou pozornost dostatečně, dokáže mě vtáhnout dovnitř. Ale tím vtahování nekončí. Linie, která se prodrala z interiéru do ulice, mi nabízí možnost, nechat se vést. A vede mě přímo k pultu, Všímám si ale, že je ovlivněna chaosem, který do interiéru proniká z ulice. A ten chaos se projevuje všude, nabídka je nakřivo, latě jsou různě vysoké, sedák pod výlohou je rozházený. Ale nevadí mi to. Nevadí, je to jiný chaos než na ulici, je to chaos skloubený s řádem. A co víc, s řádem symetričnosti. A proto můžu být v klidu a vybrat si z nabídky hranolek dipů a nápojů, které prostě budu chtít. Než dostanu lahodnosti mnou objednané, bavím se pohledem na hodiny, které ví, zač je toho hranolek. A vyjdu ven, a tam ten chaos venku přestanu vnímat, užívám si chuť hranolek s vynikajícím dipem. Vím, že se tam vrátím, musím se tam vrátit, pro ten rajský klid a lahodu. Tenhle příběh je pravda, řekl mi ho král bramborových lidí. Totiž BRAMBORA TÝDNE!
S firmou Multip Moravia s.r.o. jsem začal spolupracovat na podzim roku 2016. Společně se snažíme zlepšit grafickou prezentaci a firmy a její přístup ke klientům. Zároveň jsem si dali za dlouhodobý cíl ukázat školám a jiným vzdělávacím institucím, kam firma dodává nábytek, že to jde i jinak, než s laminátovou deskou s dubovou texturou.
Naše spolupráce začala vytvořením nového kalendáře pro rok 2017, ze kterého pochází i tyto vizualizace. V těch jsem pracoval výhradně se sortimentem, který firma nabízí a snažil jsem je představit v novém světle. Ukázat, že třída může vypadat moderně, i za použití klasických stolů a nábytku.
Projekt Salón Felix je má první realizace v Ostravě a byla to výzva. V domě na Masarykově náměstí, který postavil Felix Neumann (podle něj dostal také salón jméno), byla ve své době nejluxusnější kavárna v Ostravě, posléze zde sídlilo loutkové divadlo. Salón svou koncepcí navazuje na původní funkci. Ve dne je to kadeřnictví a kosmetika s kavárnou, večer se prostor mění na kulturní stánek, kde se pořádají komorní koncerty, divadlo a výstavy.
Při první návštěvě mě uchvátila obnovená štuková výzdoba, která jasně dominovala celému prostoru. Proto jsem se snažil o co nejskromnější zásahy do prostoru a nechat tak vyniknout krásu štuků. Koncept se odvíjel od industriálního prostředí Ostravy a přírodní kosmetiky, kterou v salónu používají. A tak padla volba na mořenou truhlářskou překližku a lakované cetris desky. Projekt je výjimečný nejen díky své funkční koncepci, ale také tím, že vybavení celého prostoru je můj vlastní originální design, který jsem i vlastnoručně vyrobil. Na výrobě baru jsem spolupracoval s Dílnou Hlubina, která odvedla velký kus práce a patří ji velký dík.
Práce na interiéru salónu Felix budou pokračovat i v roce 2017, kdy budeme společně s majitelem Ondřejem Horváthem vymýšlet, jak posunout interiér ještě o kus dál.
N
ábytek z Hlubiny vznikal v lednu roku 2016 v Dílně Provoz Hlubina. Bylo to období, kdy jsem experimentoval s recyklováním materiálů. Veškeré použité dřevo je z palet, kov jsem hledal na šrotišti. Chtěl jsem dokázat, že nábytek z palet, nemusí nutně vypadat „paletově“, ale že paletové dřevo má stále co nabídnout. Také to bylo období tvorby industriálního designu, který mě popravdě ještě úplně nepustil.
Tématem stolu BOROXOR je pnutí. Záleželo mi na konstrastu mezi dřevem a kovem, ale i v textuře borovicového dřeva. Noha stolu je původně kryt elektromotoru a celý stůl si tak uchovává industriální charakter. na kovových částech stolu jsem spolupracoval s vynikajícím nožířem Václavem Skopkem.
Postel NAMARY měla být lehká, jak jen lehká může postel být. Profily jsou lepeny z paletového smrku, rošt je v tomto případě konstrukční prvek postele.
Za úžasné fotky vděčím Jiřímu Zerzoňovi
Svítidlo TUBE5 bylo vytvořeno speciálně pro Salón Felix. Toto svítidlo je protiváhou štukům, je výrazné aby zaujalo na první pohled a vyplnilo a osvětlilo prostor jinak minimalistického interiéru.
Jsem tur Ondřej Turoň. Vystudoval jsem Katedru architektury v Ostravě, kde také působím. Vedle navrhování interiérů a nábytku se zabývám i jejich výrobou, abych tak co nejlépe porozuměl materiálům a výrobním postupům. Baví mě kontrasty, napětí mezi dřevem a kovem, bílou a černou, minimalismem a ornamentem. Vždy se snažím co nejlépe porozumět klientovi, abychom společně dokázali vytvořit projekt, se kterým bude ztotožněn. Mám rád čistý a upřímný design, který neexhibuje, ale je přesně takový, jaký by měl být.
Ondřej Turoň
Moravská Ostrava 3369
702 00 Ostrava
IČ: 05245257
ČÚ: 209 084 081 / 0300
tur@turondrej.cz
Hranolkárna | 6/2016
